Některá úzkoprsá pravidla, propagovaná v KPC, mi lezou na nervy. Zvláště takové hloupé zásady jako: Když se močí tak se nenastupuje. Když Láďa lepí tak se nenastupuje atd.
Oč zábavnější je soutěžní atmosféra v CK Úvaly, posuďte sami:
Passo Gardena (2120m): Oběd pod kopcem. Skupina A se nenápadně vytrácí k baru, rychle platí a mizí se slovy: „Ajaj to máme plná bříška, natáhneme se za vesnicí do trávy a počkáme na vás.“ Vyjíždím s Béčkem a víme, že jsme v prdeli. Máme 10 minut a samozřejmě nikdo nevěří, že někde počkají. Zkouším zkratku po sjezdovce (co kdyby zvolnili – tak mě neuvidí), ale je to blbost – nahoře jsem akorát vyšitý.
Passo di Sella (2244m): Vítězstvím rozradostněné Ačko si dává čaj. To je chvíle na pomstu! Béčko je okamžitě v sedle a v prachu. Já odpadám jen proto, že si neumím pod kopcem zabalit větrovku stejně rychle jako zkušení lídři.
Monte Tremalzo(1863m): V dlouhém údolí před strašlivým 15 kilometrovým stoupáním na Tremalzo se všichni hlídáme. Strejda půjčuje nějakému Angličanovi pumpičku, ale nikdo zatím nenastupuje. Je to ještě daleko. Já bych tu svojí z ruky nedal. Kilometr před úpatím Radek píchl a Ačko staví. Je rozhodnuto – my jedeme dál, vavříny si rozdělíme mezi sebou. V půlce kopce mám velké ambice. Jsme už jen dva. Nechávám tempaři Renému schválně větší náskok, aby jel v klidu. Nahoře ho chci sjet a dát mu spurta. Jenže mi dojde a začne mi ujíždět – kopec je fakt hrozně dlouhý. Tak se aspoň zakousnu a jedu na kref – třeba taky jede ne doraz a zlomí se. Nezlomil. To je překvapení, že jsem nahoře až třetí. Strejda to vzal někde zkratkou. Sláva vítězům.
Kdo má volných 15 minut, může shlédnout instruktážní video zde:
http://www.youtube.com/watch?v=y_6lsAmaGzw&feature=youtu.be