Byl to nápad z hospody po tréninku na skike. Na cyklokrosovým kole jsme ještě nejezdili a na nošení kol s prahorolezcema v Alpách to bude nejlepší, protože nejlehčí.
Navíc náš hlavní cykloprodejce Míla Kvasnička je kovanej cyklokrosař.
Tak jsem si kolo půjčil. A naštěstí nebo bohužel trochu jiné třídy než co jsem myslel, že si zasloužím a pořídím :
Karbonový s váhou 7,7 kg a elektrickou sadou shimano dura ace di2, klasické krosové brzdy cantilever, zadní ráfek keramický a na obou kolech závodní cyklokrosové galusky (tj. 34mm, silničářský standard je 23mm, bikerských 2,1” je 53mm). Hlavně ta elektrická sada je drahá sranda.
Bohužel to byl ten chumelivej víkend – to bych ničil kolo i sebe, domluvil jsem si týdenní odklad. Vyrazili jsme s Mímou do lesíku za malešickým domovem důchodců. Bylo tam všechno, bláto, sníh, louka, pěšiny. První dojmy – je to překvapivě poslušný a dá se tím velmi dobře zlobit teenager – nemá na horáku šanci.
Základem všeho jsou cyklokrosové galusky – hustil jsem je dle pokynů málo (tak 2,5 atm tj. 37psů) a funguje to náramně, je to užší než horská, do bláta i sněhu se to zařízne a drží.
S technikou není problém, kolo poslouchá na slovo, kola jsou větší, dobré přejezdové vlastnosti. A hlavně to je lehoučký a hodně rychle to jede. Určitě to jde použít tak na 80% věcí na které si beru horáka – typicky Ŕíp, vyjížďky s Denisou apod. Navíc to umožní tu pěknou věc jako když jdu s Honzou Havelkou na “kolce” on má klasické přibrzďované, já bruslařské nebo alespoň skike a tak se můžu víc flákat. Na spurt s Mímou k brance je to taky výborný – vůbec se do něj nedostane.
Elektrický přehazování – funguje superrychle a spolehlivě, jen člověk skoro neví jestli přehodil – oba čuplíky na brzdě jsou blízko sebe a v rukavicích je menší zpětná odezva. Seřizuje se to samo – podrží se jeden čuplík a přehazka vzadu přejede doleva a doprava a sama si seřídí dorazy a krajní pozice. Při přehazování vzadu si na 5. kolečku sama posune vodítko přesmykače. Jen je to spousta peněz a další nabíječka…
Jediný s čím jsem bojoval byla dost kousavá přední brzda – asi by šla seřídit, možná to byly špalíky na keramickej ráfek a vepředu byl hliník. Je to jen otázka času kdy se i zde prosadí kotoučovky, už se to dělá jen neumí udělat brzdový úchopy kam by se vešla kapalinová brzda a přehazování – takže jsou zatím mechanické nebo s převodníkem mechanika/kapalina. To bych asi chtěl.
S Kvasničkou jsem domluven, že udělá průzkum na karbonový rám, kotoučový brzdy a nějakou střední mechanickou sadu.
Láďovi fotky jsou v galerii http://www.kpc-praha.cz/joomla1.5/index.php?view=category&catid=48&option=com_joomgallery&Itemid=131 já jsem tam přidal jen jednu http://www.kpc-praha.cz/joomla1.5/index.php?view=detail&id=1171&option=com_joomgallery&Itemid=131#joomimg
Závěr: Silničář má jezdit na silničním kole a tam, kde by ho ničil, si má vzít cyklokrosový. Valaši typu horák nebo kola s divným posazem jako kros a city bike jsou krokem stranou.