Golfové Masters 2012 přineslo v průběhu drobné i větší zvraty v čele leaderbordu, selhání favoritů Woodse a McIllroyho, skvělé 3. kolo Mickelsona, albatross (2rány místo parových 5 !), nějaké ty hole in one ale hlavně skvělý finiš a vítězství Američana Bubby Watsona. Ten se 4 vteřiny po konečném puttu ve dvoukolovém rozstřelu s Oosthuizenem otřásal pláčem ve vzájemném objetí se svým caddy a pak i dalšími a měl proč, neb právě dosáhl pomyslného golfového nebe v asi nejslavnějším turnaji planety. Jeho pravotočivá rána mezi úzkým špalírem důvěřivých diváků v porostu na green, který z místa odpalu nebyl vidět, bude ještě dlouho vděčným televizním klipem. Vyhrát mohl bohužel jen jeden, ač oba aktéři předváděli s ohledem na vypjatost okamžiku výtečné rány. Potenciální šance na konečné zdolání soupeře se přelévaly každým úderem… Co však hlavně stojí za poznamenání je skutečnost, že uspěl hráč, o kterém se traduje že nikdy v životě neužil služeb trenéra ! Však je to také na jeho herním stylu znát (naštěstí je golf o výkonech a ne o nesmyslném bodování “krásy” jako např. ve skocích na lyžích, jízda v boulích atd.) ale kdo by se tím u vítěze zabýval. Budiž nám příkladem, že i vlastní pílí můžeme dosáhnout nečekaných vrcholů ale zároveň vezměme v úvahu Bubbova slova : “Žádný herní drill, to už by byla práce…” . Hra nás musí především bavit a o zábavě golf je.
